BODY HISTORICKÉ STEZKY

První zmínka o obci Stekník pochází z roku 1389, kdy vzniká spor mezi Hynkem Pluhem z Orlíka a Plichtou ze Žerotína o pozůstalost Smila z Kováně. Původní název obce byl Vzteklinec a postupným zkomolením vzniklo dnešní Stekník. Mezi majiteli se vystřídali Lobkovicové,císař Rudolf II., Kaplířové ze Sulevic, Aldringenové, Jan Oldřich z Bissingenu, Lochner z Paliče, Kulhánkové z Klaudensteina a Korbové z Weidenheimu. Za Korbů tvořilo panství Stekník ves se zámkem, poplužní dvůr, pivovar a palírna lihu. Dnešní podobu dostala obec po požáru v roce 1784. Několikrát jí také zasáhly povodně. Po Mnichovské dohoděbyla připojena k Německu. Roku 1995 byla v obci vyhlášena vesnická památková zóna. Dnes patří mezi nejvýznamnější chmelařské obce a spadá pod obec Zálužice. Kromě rozsáhlých chmelnic a barokních statků stojí za vidění rokokový zámek, barokní sýpka, kapličkas minerálním pramenem, objekty lehkého opevnění a protipovodňový val.

1. Historie obce Stekník

Katastr obce byl obývaný již v pravěku, o čemž svědčí řada archeologických nálezů.První písemná zmínka o obci sahá do roku 1389, kdy po smrti Smila z Kováně vzniká spor mezi Hynkem Pluhem z Orlíka a Plichtou ze Žerotína o jeho pozůstalost. Tehdy obec nesla název Vzteklinec. Stekník byl dlouho samostatným statkem, ale před rokem 1539 se stává součástí líčkovského panství, které patřilo Lobkovicům. Krátce v letech 1542 a 1543 je Stekník uváděn jako součást Velenic, ale zanedlouho se opět připojil k panství Líčkov. Roku 1595 Stekník kupuje rytíř Jiří starší Kaplíř ze Sulevic od císaře Rudolfa II. a připojuje ho k panství Tuchořice, ale Stekník se brzy stává samostatným. Po Bílé hoře dochází ke konfiskaci kaplířovského majetku a v držení obce se střídá několik majitelů. Až roku 1681 kupuje zpustošenou ves s vyhořelou tvrzí bohatý žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek. Na zbytcích tvrze staví zámek, který jeho potomkové velkolepě upravují ve druhé polovině 18. století do rokokové podoby. Když roku 1784 vypukl v obci požár, při němž shořelo 15 domů a 5 stodol, získaly usedlosti v obci barokní podobu a na konci obce byla vystavěna mohutná barokní sýpka.

Roku 1796 kupuje od hraběte Jana Františka Kulhánka z Klaudensteina panství Stekník Josef Antonín Karel Korb z Weidenheimu. Za Korbů tvořilo panství Stekník ves se zámkem, poplužní dvůr, pivovar a palírna lihu. Po zrušení vrchnostenské správy roku 1848 se stává samostatnou obcí. Roku 1880 zasáhla polnosti, chmelnice a část obce, povodeň. V tomto roce měla obec nejvíce obyvatel, celkem 260. Ve 20. letech bylo 78 % obyvatel německé národnosti, a proto byl Stekník po Mnichovské dohodě připojen k nacistickému Německu.

Po druhé světové válce byla většina německých obyvatel obce násilně odsunuta a obec byla následně osídlena volyňskými Čechy. Do roku 1960 byla obec součástí Žateckého okresu, ale po reorganizaci byla přičleněna k okresu Louny a stala se osadou Zálužic. V lednu 1981 byla přidělena k Žatci a v roce 1998 se opět stala místní částí Zálužic. Díky zachovalé historické zástavbě z 18. století byla obec roku 1995 prohlášena vesnickou památkovou zónou.

Zajímavost:

Mezi Stekníkem a Hradištěm se dochoval unikátní protipovodňový val, který byl vybudován roku 1838 k ochraně polností před rozvodněnou Ohří.