BODY HISTORICKÉ STEZKY

Panské sídlo na místě dnešního zámku vzniklo zřejmě okolo roku 1600 za Kaplířů ze Sulevic. Za podporu stavovského povstání byla Kaplířům tvrz zkonfiskována. Následně se v držení vystřídali Aldringenové, Jan Oldřich z Bissingeni a Lochner z Paliče. Roku 1681 vyhořelo tvrz kupuje Jan Jiří Kulhánek, který na jejím místě staví jednopatrový barokní zámek. Jeho vnuk Jan František Kulhánek z Klaudensteina areál přestavuje do rokové podoby s italskými terasovitými zahradami. V letech 1796 – 1892 zámek vlastnili Korbové z Weidenheimu. Po nich zámek dědí Hennetové, veterán bitvy u Solferina Lothar Wenzl von Hennet a jeho syn JUDr. Leopold Hennet, který se významně zasloužil o mezinárodní proslulost steknického chmele. Od nich zámek kupuje ředitel firmy Hielle& Dittrich Hans Gimbell. Po jeho smrti zámek vlastní jeho zeť Gerold Déteindre, který zastával funkci švýcarského konzula. Rodina Gimbell zámek vlastnila do roku 1949. Následně je vystřídaly Československé státní statky, Výzkumný ústav chmelařský a depozitář Národní galerie v Praze. Od roku 1997 objekt spravuje Národní památkový ústav.

3. Historie zámku

Panské sídlo na místě dnešního zámku vzniká zřejmě okolo roku 1600 za Kaplířů ze Sulevic. Stekník byl za podporu českých stavů Alexandrovi Kaplíři ze Sulevic zkonfiskován. Následně ho roku 1623 získává Jan z Aldringenu, císařský generál, který se podílel na vraždě Albrechta z Valdštejna v Chebu. Aldringenové panství drželi až do roku 1636, kdy ho kupuje plukovník císařského vojska Jan Oldřich z Bissingenu. V letech 1658 – 1681 tvrz vlastnil Lochner z Paliče, od kterého koupil zpustošenou tvrz se vsí žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek, který na místě tvrze staví jednopatrový barokní zámek. Roku 1689 byl Jan Jiří Kulhánek povýšen do šlechtického stavu a získal přídomek z Klaudensteina. Již jeho vnuk hrabě Jan František, přestavuje zámek v letech 1760 – 1783 do rokokové podoby. V této době vzniká jižní zámecké křídlo, sallaterrena s hlavním sálem a zámecká kaple Navštívení Panny Marie, zahrady a italské terasovité zahrady na západním a jižním svahu zámku. Roku 1796 zámek kupuje Josef Antonín Korb z Weidenheimu. Spolu se svým bratrem zbohatl na dodávkách rakouské armádě v napoleonských válkách a byl povýšen do šlechtického stavu. Obě linie rodu Korbů se propojily prostřednictvím příbuzenského sňatku Emílie a Františka ml. Korba. Roku 1892 zámek zdědila Franciska Korbová vdaná za barona Lotharem Wenzlem von Henneta, veterána bitvy u Solferina. Již jejich syn JUDr. Leopold von Hennet, pozdější rakouský ministr, roku 1907 zámek prodává Hansi Friedrichovi Gimbellovi, řediteli firmy Hielle& Dittrich. Ten část zámku postupuje svému zeti Geroldu Detéindre.

Gerold Déteindre byl v letech 1912-27 švýcarským konzulem v Praze. Působil řadu let též jako prezident Spolku Švýcarů v ČSR. Po jeho smrti roku 1940 majetek dědí jeho manželka Hana a synové Egon a René. Rodina zámek vlastnila až do roku 1949, kdy byl zámek vykoupen československým státem na základě tzv. náhradové smlouvy. Zámek byl přidělen do správy Československým státním statkům a od roku 1952 Výzkumnému ústavu chmelařskému. Roku 1967 pak zámek přechází pod správu Národní galerie v Praze, která do zámku umístila depozitář obrazů. V roce 1997 byl zámek převeden pod správu Národního památkového ústavu, který ho spravuje dodnes.

Zajímavost:

Za druhé světové války byla na zámek a velkostatek uvalena německá nucená správa, která využívala k práci ruské zajatce. Ti žili ve špatných podmínkách a byli často týráni.