BODY CHMELOVÉ STEZKY

Chmel je středně vysoká liána, vynikající rychlým vertikálním růstem (až 25cm denně). Doma je v prosvětlených luzích v teplých nížinách, v horských polohách roste zcela výjimečně. Kritické je dobré zásobení vodou i optimální teploty na začátku léta, bez nichž má chmel nižší výnosy i kvalitu.

4. U chmelu doma - lužní krajina Ohře

Chmel je otáčivá liána, typická jak pro světlejší místa lužních lesů, tak
pro okraje břehů řek. Není vysloveně světlomilný, ale stinné spodní patro lužních lesů mu nevyhovuje a překonává ho právě rychlým jarním růstem (až 25 cm za den) často do korun nižších stromů. Typický je hlavně pro teplé, živinami dobře zásobené nížiny; ekologické optimum chmele se nachází právě ve světlých lužních lesích. Jeho přirozený výskyt na našem území je však mnohem širší, vyhýbá se jen vyšším horským polohám - jak kvůli nedostatku vhodných biotopů, tak kvůli příliš chladnému a vlhkému klimatu, kde je méně odolný vůči škůdcům a nestačil by často nejspíš ani dozrát.

Na Žatecku je větší rozšíření “divokého” chmele v krajině datovatelné zhruba do období před 7-8 tisíci lety a souvisí se vznikem rozsáhlejších ploch lužního lesa a rozhraní tzv. “tvrdého” a “měkkého” luhu (měkký luh roste přímo při řece v zaplavované zóně a je tvořen převážně vrbami, zatímco tvrdý luh je zaplavován většinou jen na jaře a je tvořen náročnějšími, hůře zmlazujícími stromy jako dub nebo jilm). Lužní les zde vznikal na hlinitých usazeninách, které se ukládaly v nivách potoků a řek. Usazování nivních hlín bylo důsledkem rozsáhlého odlesnění krajiny způsobeného raným zemědělstvím; za rozšířením chmele tak stojí - byť v první fázi neúmyslně - opět člověk.

Růst v relativně hustých, řádkových chmelnicích je pro chmel vlastně značně nepřirozeným prostředím; hlavně počáteční stádium růstu chmele brzy na jaře je pro mladé rostliny velmi citlivou částí vývoje, ve které jí v dnešních chmelnicích chybí mikroklima přirozeného porostu. Výzkumy z poslední doby naznačují, že kritické jsou především červnové a červencové teploty a vlhkost - chmel kvete a oba parametry mají zásadní vliv na tvorbu chmelových hlávek
Stekník a jeho okolí se nachází v napohled nevýrazné, ale členité a složité krajině. Ohře zde během čtvrtohor vytvořila kaskádu teras a tok, často měnící koryto, po sobě v krajině zanechal systém zazemněných meandrů (historických koryt řeky zaplněných usazeninami) odřízlých od toků řeky. Břehy dvou takových meandrů jsou dobře pozorovatelné i poblíž Stekníku.

Časté oblázky, které lze pozorovat na okrajích polí v průběhu naučné stezky, jsou zajímavou open-air expozicí geologie Poohří. Tyto oblázky byly často doplaveny i z poměrně vzdálených částí Krušných, nebo i Doupovských hor. Chmelnicím se však na štěrkových, kamenitých terasách příliš nedaří: v nivě Ohře je chmel sázen prakticky jen na hlubokých úrodných hlinitých půdách/usazeninách.

Zajímavost

Jako dominanta okolí, neodmyslitelně spojená s chmelařstvím, se z okolního moře chmelnic tyčí zámek Stekník, nacházející se na ostrohu nad údolím Žatecké pánve. Původně barokní sídlo z r. 1681 bylo o století později přestavěno ve stylu rokoka, doplněno bohatě zdobenou kaplí Navštívení Panny Marie a honosnou zahradou, lemující jižní a jihozápadní svah pod zámkem. Státní zámek Stekník je otevřen od dubna do října. Kromě zámeckých interiérů, kaple a zahrad můžete v přízemí zámku od roku 2018 navštívit výstavu "Jak se češe do věrtele", věnovanou vzpomínkám pamětníků na chmelové brigády v 60. létech, kdy byl zámek využíván Výzkumným zemědělským ústavem pro správní účely a následně jako ubytovna pro chmelové brigády. Více informací na www.zamek-steknik.cz.