BODY CHMELOVÉ STEZKY

Chmel byl na území ČR pěstován již od 8. století. Žatecko se postupně stalo hlavní oblastí jeho pěstování – díky vhodnému klimatu, půdám i místní odrůdě „poloraný červeňák“. Ten je zajímavý nižším obsahem hořkých látek a žatecké pivo díky tomu není nepříjemně hořké.

8. Chmel a pivo, nerozluční spojenci

Zkulturněný chmel, pěstovaný na výrobu piva, se v průběhu 12.-14. století stává významnou plodinou zemí Koruny české. Roku 1265 udělil Přemysl Otakar II. Žatci městská privilegia.

Žatecko mělo jak klimatické podmínky a přírodní prostředí, tak i výhodné možnosti odbytu do měst, vývozu a obchodu. Královské město Žatec se tak rychle stalo centrem chmelařství a pivovarnictví.

Důležitým mezníkem pro budoucí rozvoj českého chmelařství bylo úplné zrušení roboty a tím i poddanského svazku a vrchnostenské pravomoci nad poddanými. Tak se v roce 1848 stali poddaní právoplatnými občany a vlastníky půdy a měli možnost pěstovat na své půdě chmel. Podíl tzv. vesnických chmelnic v Žateckém kraji postupně vzrůstal a v 60. letech 19. století dosáhl 80% plochy všech chmelnic u nás. K tomuto vývoji přispívala skutečnost, že právě chmel patřil k nejtypičtější plodině malovýroby.

Česání chmele probíhalo přímo na chmelnicích a současně s nárůstem ploch chmelnic stoupal i počet česáčů chmele, kteří v relativně krátkém čase 10 - 14 dnů, kdy kulminuje v rostlině množství lupulínu, chmel sklízeli. Naplnit potřebné množství česáčů bylo nad síly domácích, proto se ze širokého okolí sjížděli nebo byli sváženi sezónní dělníci.
Město Žatec bylo na konci 19. století živým a hospodářsky významným centrem severozápadních Čech. V Žatci bylo registrováno 161 firem, které se zabývaly prodejem chmele a 53 balíren a skladů chmele, prosperovaly tam dva pivovary - Dreherův exportní pivovar z r. 1898 byl přitom nejmodernějším v tehdejším Rakousko-Uhersku a fungoval až do r. 1946.

Za II. světové války došlo k podstatné redukci výměru chmele. Chmelařství, stejně jako celé zemědělství a národní hospodářství, bylo uzpůsobeno potřebám Německé říše. V pohraničním území byly chmelařské oblasti navázány na říšskoněmecké organizační struktury. Tzv. protektorátní chmel se nesměl dovážet do Velkoněmecké říše. Plocha chmelnic v žatecké oblasti od roku 1938 do roku 1945 poklesla téměř o čtvrtinu z 8 756 hektarů na 6 682 hektarů.

Krátce po únorových událostech roku 1948 byla výnosem ministerstva zemědělství vyhlášena na chmelařské instituce národní správa. V padesátých letech byly pod silným mocenským tlakem vytvářeny větší zemědělské závody, jednotná zemědělská družstva a státní statky.

Chmelařství i tehdy trpělo trvalým nedostatkem pracovních sil, nedostatečným vybavením vhodnou mechanizací, hnojivy a prostředky k ochraně chmele. Po delší době organizačních nejasností byl roku 1960 zřízen národní podnik Chmelařství. Začátkem sedmdesátých let byla uvedena do provozu linka na výrobu granulovaného chmele, která byla instalována v původní balírně na Chmelařském náměstí. Sídlo podniku a největší balírna chmele byly nově otevřeny v Mostecké ulici. O dvacet let později pak byla vybudována nová linka na granulovaný chmel a od roku 2000 byly sklady v této budově rekonstruovány na klimatizované.

Zajímavost

Uvádí se že v letech krátce před první světovou válkou bylo při sklizni chmele na Žatecku zapotřebí 80 – 140 tisíc sezónních pracovníků - česáčů.